Chalupařím už po dlouhou řadu let. A proto mám možnost srovnávat, jak tato činnost vypadala kdysi a jak vypadá dnes, jak se během té docela dlouhé doby mnohé změnilo. A věřte mi, že se toho změnilo docela dost. Jak u mě, tak pochopitelně i v sousedství.

Vzpomínám třeba ještě na to, jak jsme tu chalupu stavěli. Nejprve se vzaly krumpáče a lopaty a vykopaly se základy. Protože kdybychom tehdy sháněli někoho, kdo by nám to vybagroval, možná bychom čekali až do konce socialismu. Bagry už tenkrát byly, ale ‚nebyli lidi‘, nebyly kapacity, a tak se to obešlo bez této techniky.

Když se pak dělaly krovy, přišly ke slovu pily, kladiva, palice a hřebíky. Trámy se musely nařezat a sbít dohromady, a na rozdíl od motorových pil, které si dnes pořídí lehce kdekdo v mnoha variantách, jsme museli vzít zavděk rámovými pilami a břichačkami. A hřebíky se zatloukaly ručně, nešlo je prostě s využitím techniky nastřelovat jako dnes.

Když bylo vše hotovo, starali jsme se o pozemek. A kolik jenom chatařů už dnes neví, co to bylo sekat trávu kosou! Já to vím. I když už je to hodně dlouho, co jsem to dělal naposledy, protože přišly nové časy, ve kterých není problém nahradit srp a kosu travní sekačkou.

Aby nebyla zima, muselo se a musí se pochopitelně řezat dřevo. A kdo z vás to nezažil, neuvěří, jak těžké bylo řezat polena pilou. To není jako dnes, kdy se to zvládne na cirkulárce pomalu jako blesk, a než se člověk naděje, má naporcovaná nejen polena, ale třeba i ruce.

Prostě se doby mění. A mnohou těžkou nebo nepříjemnou práci nahradila technika, se kterou je všechno daleko jednodušší. A samozřejmě i příjemnější. Takže kdybych mohl vrátit čas zpátky, do mladých let bych se určitě rád vrátil. Ale jedině s dnešním technickým vybavením. Už bych se rozhodně nechtěl dřít bez vší té žádoucí techniky tak, jak tomu bylo za mých mladých let.